Ačkoli je film Intimní osvětlení jediným filmem Ivana Passera, který vytvořil samostatně jako režisér, je řazen k nejvýraznějším dílům své doby. Ivan Passer byl blízkým spolupracovníkem Miloše Formana a je považován za představitele tzv. nové vlny v československé kinematografii. České centrum New York uvede film Intimní osvětlení v rámci večera s filmovou překladatelkou Helenou Koutnou dne 22. března 2022.
Snímek Intimní osvětlení (1965) byl natočen podle scénáře Ivana Passera, Jaroslava Papouška a Václava Šaška, kteří se spolu s Milošem Formanem považují za hlavní představitele tzv. československé nové vlny. Film je zajímavou sondou do atmosféry života své doby. Líčí svébytnou formou mezilidské vztahy a v tomto případě také vztah k hudbě. Děj filmu není postaven na dramatickém příběhu, ale na jednoduché zápletce. Na koncert amatérského orchestru přijíždí jako sólista bývalý spolužák ředitele městské hudební školy se svou mladší přítelkyní. Pár stráví víkend v jeho domě, kde kromě ředitelovy rodiny s manželkou a třemi dětmi žijí i jeho prarodiče. Během této krátké doby se odehrají různé drobné epizody spjaté se zkouškou orchestru i s rodinnými záležitostmi. Oba muži také vzpomínají na mládí a baví se o muzice.
Podobně jako je tomu v prvních filmech Miloše Formana, i Passera zajímá všednodennost obyčejných lidí a jejich realiltu zobrazuje formou "nežánrového" přístupu a civilním způsobem, zato však velmi detailně. Právě proto je tento nenápadně působící film značně ceněn.
Ačkoliv scenárista Ivan Passer realizoval v Československu jako režisér pouze tento jeden celovečerní film, patří Intimní osvětlení k nejoceňovanějším snímkům československé filmové nové vlny.
Ivan Passer se narodil v Praze a po válce studoval na gymnáziu v Poděbradech. Studoval film na FAMU v Praze, odkud byl v roce 1957 vyloučen. Po té pracoval v různých dělnických profesích, ale podílel se také na přípravě programu Laterny magiky pro Expo 58. Po sovětské invazi v roce 1968 z Československa emigroval do USA, kde natočil například filmy Cuttlerova cesta (1981) a Stalin (1992).
Je držitelem Českého lva za celoživotní umělecký přínos české kinematografii.
Československá nová vlna je pojem používaný pro umělecký trend v československé kinematografie, který měl velký ohlas v mezinárodním měřítku. Filmy nové vlny byly uváděny na prestižních festivalech v Benátkách, Cannes či v Mannheimu a soutěžily i o Oskary. Šlo o generaci československých filmových scenáristů a režisérů začínajících tvořit v 60. letech 20. století a za hlavní přestavitele jsou považováni Miloš Forman, Věra Chytilová, Ivan Passer, Jaroslav Papoušek, Antonín Máša, Pavel Juráček, Jiří Menzel, Jan Němec, Ester Krumbachová, Jaromil Jireš, Evald Schorm, Jan Schmidt, Juraj Herz, Juraj Jakubisko, Dušan Hanák nebo Elo Havetta.
Za první dílo československé nové vlny, které předznamenalo toto období charakteristické svou moderní filmovou poetikou, bývá označován film Slnko v sieti slovenského režiséra Štefana Uhera.
