Rozhovor ředitele Českého centra New York s režisérem Martinem Slunečkem, filmařem, dokumentaristou, ekologem a velmi zajímavým, zkušeným a vzdělaným člověkem.
🎥 Martine, jak ty vidíš sám sebe?
"Dá se říci, že profesně sedím na dvou židlích, jedna židle je dokumentaristická, kdy se pokouším ztvárňovat zajímavé osobnosti české kulturní i politické scény, druhá židle na které sedím, je aktuální environmentální tématika. Té se věnuji v Československé televizi přes dvacet let, veřejnoprávní televize stále ještě poskytuje environmentálním otázkám určitý prostor."
🎥Co je na tvých filmech nejsilnější a co je spojuje? Jak vnímáš osobnosti, o kterých točíš? Vezměme si třeba příklad dokumentů, které teď promítáme v Czech Center New York: "Mengele mi říkal prosím" a "Když už člověk jednou je: Jan Werich".
"Je to otázka boje za lidství, otázka hrdinství a trestu. Artur Radvanský, když mu bylo necelých 18 let, pomáhal německým novinářům prchnout před Hitlerem, byl chycen gestapem a celou válku pak prožil v šesti koncentrácích. Navíc v Osvětimi se dostal do osobního kontaktu s doktorem Mengele."
"Jan Werich, který musel před gestapem utéct do Spojených Států, se po válce musel naučit vycházet s novým režimem. V Pražském jaru cítil velkou naději a po příchodu Spojeneckých vojsk v srpnu 1968 odešel do Vídně a poté opět do Spojených států. Po návratu do vlasti nikdy neuznal okupaci Československa. Husákovský režim se mu odvděčil tím, že jej umlčel a jméno Jan Werich bylo přes deset let skutečně toxické. Jan Werich to nesl velmi těžce a přestože byl národním umělcem, nemohl to " národní umělectví" provozovat. Na druhé straně se stal symbolem odporu a nesouhlasu s husákovským režimem."
🎥 Povídáme si Martine na Manhattanu v New Yorku. Co ty a Amerika?
Ameriku mám rád, v 90. letech jsem tady byl mnohokrát a podílel se na vzniku několika filmových dokumentů, například na dokumentu o filozofovi Bostonské univerzity Erazimu Kohákovi, společně s kamarádem a kolegou Milošem Šmídmajerem jsme natočili první dokument o Miloši Formanovi, hudebníkovi Janu Hammerovi, v Kanadě pak o herci a lékaři Vladimíru Pucholtovi. Nejvíc ale vzpomínám na noční ulice New Yorku, kde jsme několik dnů s hollywoodskými štáby natáčeli při práci slavného českého kameramana Miroslava Ondříčka."
"Děkuji za rozhovor."
Ptal se: Miroslav Konvalina
Foto: Martin Slunečko © Ondřej Mirovský
