České centrum New York promítne dokumentární film režiséra Martina Slunečka, zachycující neuvěřitelný příběh Artura Radvanského, který přežil šest koncentračních táborů a v Osvětimi se na několik let ocitl v roli osobního sluhy doktora Mengeleho.
MENGELE MI ŘÍKAL PROSÍM
Dokumentární film, Česko, 2023, 65 min.
Scénář a režie: Martin Slunečko © MOVIE PRODUCTION 2023
Registrace zde.
Dokumentární film režiséra Martina Slunečka zachycuje neuvěřitelný příběh Artura Radvanského, který přežil šest koncentračních táborů a v Osvětimi se na několik let ocitl v roli osobního sluhy doktora Mengeleho – který, když například žádal o koupel, říkal svému vězni zdvořile: „prosím…" Přes svůj pokročilý věk A. Radvanský s režisérem tři roky navštěvoval místa, kde byl vězněn, aby tak dostál slibu kamarádům, kteří válku nepřežili: že o tom, co se dělo, bude vyprávět světu. Jistě existují mnohá svědectví o holocaustu, a mnoho jich bylo filmově zpracováno.
Příběh Artura Radvanského je však pozoruhodný a cenný zejména tím, jak protagonista dokáže bezprostředně vyprávět a jednoduše formulovat základní lidské hodnoty, pocity a potřeby – a tím také vyjádřit podstatu naší existence, kdy dlouhodobé přežití člověka umožní spíše pocit naděje než kus chleba. Artur Radvanský přitom nikdy neobviňoval Němce, ani žádnou jinou skupinu lidí, neboť němečtí političtí vězni mu zachránili život. Artur je vzácný svou empatií, s jakou pohlíží na dávné události a obecně lidskou povahu...
Film Mengele mi říkal prosím má zvláštní hodnotu právě v současnosti, kdy se díky dezinformacím zpochybňují základní historická fakta, a s nimi i holocaust. Málokdo asi dokáže nevěřit člověku tak bezprostřednímu, popisujícímu detaily, jaké si nikdo nedokáže vymyslet. A který přese všechno utrpení nezatrpkl. Jestli nás před něčím chce varovat, tak pouze před hloupým davem, který v krizi dokáže převálcovat lidi slušné – zkrátka před nebezpečím fanatismu a populismu. (Česká televize)
Židovský vězeň Artur Radvanský se v sedmnácti letech dostal do Buchenwaldu za to, že pomáhal německým imigrantům, kteří prchali z obsazeného Československa před Hitlerem. Artur přežil šest koncentračních táborů a v Osvětimi se stal saniťákem a osobním sluhou doktora Mengeleho. Dokument je osobním svědectvím mechanismu fašismu, likvidace nežádoucích osob, neuvěřitelných poměrů, bezpráví a krutostí v nacistických lágrech. Přesto Artur tvrdí, že necítí vůči Němcům nenávist: Němci jej uvěznili, ale jiní Němci mu v lágrech zachraňovali život. Varuje ale, co se může stát, když se normální a vlastně slušní lidé nechají zfanatizovat zvrácenou ideologií. Nenávist k cizím a k cizí víře existuje v rostoucí míře i dnes... “Nejnebezpečnější není řvoucí menšina, ale mlčící lhostejná většina,” říká Artur Radvanský znovu a znovu.
Šest let snil o osvobození a návratu domů. Když do osvobozeného koncentračního tábora v Alpách v Ebensee vjel první americký obrněný vůz, Artur Radvanský tušil, že na něj už žádný domov nečeká. Tatínek mu zemřel v náručí hladem a vysílením v koncentračním táboře Buchenwald a z dvaceti sedmi příbuzných zůstal jediný. Byl najednou na světě úplně sám, jenom ve vězeňském mundúru. Musel začít znovu žít. Stále si pokládal otázky:
“Jak to jen všechno bylo možné, že tolik kdysi spořádaných a slušných lidí uvěřilo Hitlerovi a stalo se ukrutnými zločinci? Proč bylo potrestáno jen minimum pachatelů? Kde zůstala spravedlnost? Jak se mi vůbec podařilo přežít ta všechna strádaní a nebezpečí?” Bylo to štěstí, náhoda, vůle přežít a hlavně pomoc kamarádů. Byli to Němci, kteří mě zavřeli do koncentračního tábora, ale byli to rovněž Němci, kdo mi zachránili život.
Rozhovor s Arturem Radvanským
Artur Radvanský prožil šest let v šesti koncentračních táborech a svým neuvěřitelným příběhem za zády bojuje proti jakékoli nenávisti k jiným lidem. Sděluje, kam až to může vést, když se normální a slušní lidé nechají zfanatizovat zvrácenou ideologií. Nenávist k cizím a k cizí víře existuje v rostoucí míře i dnes... “Nejnebezpečnější není řvoucí menšina, ale mlčící lhostejná většina,” říká Artur Radvanský znovu a znovu...
KDO JE VLASTNĚ VINEN?
„Také jsem možná přežil proto, že jsem byl v koncentráku jedním z nejmladších. Kamarádi se mi snažili pomáhat, abych přežil a mohl tak předat dál svědectví o všem, co byli lidé schopni dělat ostatním lidem.
Přežil jsem šest koncentráků a v průběhu let jsem si pořád dokola kladl otázku po osobní odpovědnosti pachatelů těch zvěrstev. Kdo je vlastně viník? Kdo je odpovědný za zločiny nacismu? Je to ten blokový starší, který mlátil vězně, protože byl odpovědný za pořádek ve svém bloku? Je to kápo, který mlátil vězně ze svého komanda, protože se chtěl zalíbit esesákům, aby neztratil své výhody? Je to esesák, který vězně umlátil k smrti obuškem nebo je zastřelil? Je to ten důstojník, který k tomu dal rozkaz? Nebo je to velitel tábora, který měl odpovědnost za celý koncentrák? Nebo snad ten, který jej tam poslal? Je to ten lékař, který při selekcích rozhodoval o životě a smrti? Nebo je to ten, který selekce nařídil? Kdo je vlastně vinen?
Myslím, že každý je odpovědný za to, co sám udělal. Jsem si jistý, že kdyby nějaký esesák odmítl provést popravu zastřelením, určitě by se našlo deset jiných, kteří by to na jeho místě udělali. Ale přesto, i kdyby se našlo i těch deset dalších, neomlouvá to toho jediného z jeho osobního chování. Každý je odpovědný za to, co sám dělá."
O tvůrci filmu
Martin Slunečko vytváří televizní dokumenty od roku 1990, prvním větším dokumentárním filmem byl portrét Miloše Formana (Drž se toho snu), na kterém se podílel společně s kolegou Milošem Šmídmajerem. V 90. letech společně vytvořili řadu televizních dokumentů o předních českých filmovýchtvůrcích a hercích (Vladimír Pucholt, Miroslav Ondříček, Jiří Menzel, Miroslav Horníček a další). Poté se Martin Slunečko dlouhodobě věnoval televizní tvorbě, především environmentálním, sociálním tématům a dokumentů o výtvarných umělcích (filosof Erazim Kohák, malíř Josef Jíra, sochař Vladimír Preclík aj.). Ke společné tvorbě dokumentů se Martin Slunečko s Miloslavem Šmídmajerem vrátil před několika lety, např. televizním filmem o předním herci a spisovateli Miroslavu Horníčkovi (Humor není žádná sranda), herci Janu Potměšilovi, který se stal hrdinou Sametové revoluce 1989 (Nikdy bych neměnil). V roce 2023 vytvořili dokument o lékaři-politikovi Františku Kriegelovi, který i pod nátlakem Rusů odmítl podepsat Moskevský protokol (Sám proti Moskvě). Největším společným projektem Martina Slunečka a Miloše Šmídmajera je celovečerní dokumentární film o Janu Werichovi, herci, scénáristovi a spisovateli, který se stal jednou z nejvýznamnějších osobností české kulturní scény 20.století. Celovečerní film byl uveden do kin v roce 2022 pod názvem Jan Werich: Když už člověk jednou je. Film získal na filmovém festivalu v Třeboni Cenu za nejlepší dokumentární film.
V lednu 2023 pak Martin Slunečko uvedl v kinech a v České televizi svůj autorský dokument Mengele mi říkal prosím. Film ztvárňuje neuvěřitelný osud Artura Radvanského, který jako student na severní Moravě pomáhal uniknout německým antifašistům přes hranice do Polska. Byl zatčen gestapem a uvězněn. Přežil šest koncentračních táborů a v Osvětimi se stal osobním sluhou doktora Mengele.
