Bohuslav Martinů v New Yorku – 80. výročí příjezdu

st 31. 3. 2021 – pá 30. 4. 2021

Online

  • Hudba
  • Online
© The bohuslav Martinů Institut

Přesuňme se zpět v čase a přivítejme spolu s předválečným New Yorkem sympatického českého skladatele Bohuslava Martinů. Loď s Martinů a jeho ženou Charlotte na palubě vplula do přístavu před 80 lety, 31. března 1941. Rok Bohuslava Martinů v New Yorku pokračuje sérií online vystoupení a rozhovorů za účasti hudebníků, skladatelů a odborníků.

Jazyková poradkyně a překladatelka Véronique Firkusny, dcera Rudolfa Firkušného, mimořádného klavíristy a dlouholetého přítele Bohuslava Martinů, přiblíží život Bohuslava Martinů a podělí se o své osobní vzpomínky.

Jakub Hrůša, šéfdirigent Bamberských symfoniků a hlavní hostující dirigent londýnského orchestru Philharmonia a České filharmonie, hovoří o své zkušenosti interpreta skladeb Bohuslava Martinů v rozhovoru s Alešem Březinou, ředitelem Institutu Bohuslava Martinů v Praze.

Bohuslav Martinů (1890 Polička, Československo – 1959 Liestal, Švýcarsko) byl pozoruhodným skladatelem, který ve své tvorbě kombinoval mnoho stylů evropské klasické hudby včetně jazzových prvků. Zanechal po sobě malé skvosty, jako je Film en miniature, stejně jako rozsáhlá orchestrální, komorní, vokální a instrumentální díla včetně 6 symfonií, 15 oper a 14 baletů.

© The Bohuslav Martinů Institute

Na útěku z nacistické Evropy

Píše se rok 1940. Evropa je uprostřed války. V neděli odpoledne, 9. června válečného roku 1940, Bohuslava Martinů, který tou dobou již téměř dvacet let žil v Paříži, telefonicky varoval jeho přítel Rudolf Firkušný, aby i se svou francouzskou manželkou Charlotte okamžitě opustil Paříž. Nacistická armáda postupuje rychle vpřed a půjde o život. Pod touto hrozbou se Martinů rozhodl odejít do USA, kde se brzy stal jedním z nejuznávanějších hudebních skladatelů všech dob, kteří kdy emigrovali z Evropy do USA.

Muzikolog Jaroslav Mihule píše o cestě Bohuslava Martinů do USA v knize Lístek do Nového světa:

11. ledna 1941 se manželům Martinů podařilo dostat se přes Španělsko do Lisabonu, kde zůstali přes dva měsíce v čekání na loď. Měla název „S. S.“ Exeter [zkratka “S. S.” značí steamship, tj. zaoceánský parník] a jejím cílem byl přístav Hoboken (ve státě New Jersey), ležící přes řeku Hudson naproti New Yorku. Napsal o tom rodině do Poličky:

„Cesta byla hodně drahá, pomyslete, že jsme platili téměř 6 000 francouzských franků na den, a to po dobu deseti dnů. Charlotte onemocněla, a tak z těch všech dobrot k jídlu neměla nic. To vše a také náš pobyt v Lisabonu hradili naši přátelé, které znáte, a ještě jsem obdržel objednávku na jednu skladbu.“ Těmi přáteli byli Švýcaři Paul a Maja Sacherovi, bohatí sponzoři českého skladatele - a nejen jeho, také desítek dalších významných skladatelů dvacátého století.

„Měli jsme několik pořádných bouří, že jsme mysleli, že se loď rozsype, a moře, to si ani nejde představit, co to je, když se rozpoutá, a také ani není nálada se tomu obdivovati. Charlotte byla pořádně nemocná a já jsem se udržel taktak, zato po příjezdu už v New Yorku se se mnou země točila, a když jsem si lehnul do postele, tak se to se mnou začalo houpat.“

Manželům Šafránkovým hlásí už z lodi:  „Připlujeme na Exeteru v pondělí 31. března – přijďte k lodi, pozdravy Martinů.“

Vědělo se o jeho příjezdu i mezi krajany:  „Martinů už prý je taky na cestě a má přijeti už v pondělí a Hostovský a Firkušný už jsou zde, takže tady budeme míti všechny ty ,intelektuálové‘. Tak abychom potom tady někde otevřeli Mánes nebo Slavii,“ psal z New Yorku Jaroslav Ježek (25. ledna 1941).

...

A tak se stalo nevyhnutelným znovu začít boj o prosazení umělecké, o důstojné místo v novém hudebním světě. Starosti manželům Martinů dělalo existenční zajištění. Naštěstí se přijetí do nové komunity dařilo a také - po nezbytném několikaměsíčním odmlčení - se mohl s vervou pustit do tvůrčí práce.

Za pozornost jistě stojí životopis Bohuslava Martinů, který napsal Brian Large po několika letech bádání v Československu a Francii, kde úzce spolupracoval s paní Charlotte Martinů, vdovou po skladateli. Britský televizní režisér Brian Large je předním světovým specialistou na přenosy opery a klasické hudby. Známý je především díky režii novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků i legendárního koncertu tří tenorů (Pavarotti, Domingo a Carreras) na mistrovství světa ve fotbale v roce 1990 v Itálii. Brian Large byl také poradcem režiséra Anthonyho Wilkinsona při natáčení dokumentu o životě a díle Bohuslava Martinů, Music of Exile (BBC 1967). V roce 2017 obdržel medaili Nadace Bohuslava Martinů v Praze a při této příležitosti vzniklo i toto video:

(viz https://www.martinu.cz/cz/aktuality/1063-brian-large-ocenen-medaili-nadace-bohuslava-martinu/

Děkujeme Aleši Březinovi a Institutu Bohuslava Martinů za spolupráci při přípravě tohoto webu.

Chcete se dozvědět víc?

Po celý rok 2021 budeme přinášet další akce, masterclassy a koncerty. Martinů a komunitu jeho fanoušků také můžete sledovat online:

https://www.facebook.com/martinuofficial/community...

© Institut Bohuslava Martinů

Další akce