Miroslav Konvalina, ředitel Českého centra New York, zpovídal Harunu Honcoop, režisérku a autorku filmu Olympijský mezičas, který bude k vidění v rámci Ozvěn Ji.hlavy v ČC NY ve dnech 15.-19. dubna 2024.
MK: Představte se nám, Haruno, prosím, ve dvou, třech větách?
Natáčením filmů se zabývám posledních 15 let, je to výzva, na volné noze jako filmař nemáte žádné jistoty a zafinancovat nezávislou filmovou produkci je skoro nadlidský úkol. Nejdřív jsem sice na Karlově univrzitě studovala sinologii (byť jsem poloviční Japonka) a byla na dvou ročních studijních pobytech v Pekingu a v Tchaj-peji, ale věděla jsem, že to není směr, kterým se chci ubírat a na potřetí mě pak vzali na FAMU. Nicméně své znalosti reálií Dálného východu využívám ve své tvorbě. Točím filmy, které se hodně regionu dotýkají (FAMU snímek Pravda nebo lež o česko-čínských vztazích, v Japonsku jsem natočila pár krátkých filmů, Olympijský mezičas jsem vedlę Paříže a Řecka natáčela v Tokiu a v Pekingu, a nyní pracuji na novém filmu Ostrov svobody na Tchaj-wanu a vedle toho letos pro ČT natáčím sérii šestnácti portrétů tchajwanských spisovatelů, kteří v létě přijedou do Brna na Měsíc autorského čtení).
MK: Je toto Váš první úspěch?
Řekla bych, že úspěchem je dokončit a dostat k divákům jakýkoliv film, na jehož tvorbě trávíte roky života, je to spousta dřiny, ať si filmy odnesou z festivalů ocenění nebo nikoliv. Nicméně moje předešlé filmy Na věčné časy - relikty architektury socialistické éry, což byl můj magisterský film na FAMU, který jsem natáčela v deseti post-komunistických zemí východní Evropy, si pár festivalových cen odvezl a měla jsem radost, že se promítal po celém světě (včetně např. Českého centra v Tokiu a v Berlíně). V loňském roce jsem mimo Olympijský mezičas dokončila i svůj první hraný středometrážní film Anexe podle scénáře belgického spisovatele Stanislase Cottona, který je ve francouzštině a projekci doprovází 30-ti členný orchestr s hudbou Dimitrije Šostakoviče. Ten jsme měli šanci představit zatím v ČR, Francii, Německu a Maďarsku.
MK: Jaké jsou reakce na Olympijský mezičas a očekávala jste je? Není to první film na toto téma?
Film Olympijský mezičas se zatím promítal jen na Jihlavském festivalu, kde měl světovou premiéru a v polské Lodži, takže k vám do NYC jedu představit film, který tolik diváků zatím nevidělo, ale již brzy oznámíme mezinárodní festivalové premiéry a film vstoupí do distribuce v ČR a na Slovensku v červnu letošního roku. Nicméně dosavadní ohlasy jsou překvapivé - většinou všichni diváci milují olympiády a dostala jsem zpětnou vazbu, že po zhlédnutí filmu budou muset diváci svůj postoj k olympiádám přehodnotit. Právě kritická reflexe olympijských her respektive jejích dopadů na místa, kde se pořádá, a otevření diskuze jak olympijské hry reformovat, aby neměly tak fatální důsledky pro pořadatelské státy, na obyvatele a přírodu, je právě jedno z poselství filmu.
MK: Jak se těšíte do USA? Byla jste v NY?
Do New Yorku se těším moc. Byla jsem tam dvakrát - jednou v roce 2010, když jsem 3 měsíce pobývala v Kalifornii a pak se na zpáteční cestě zpět do Čech zastavila i v New Yorku navštívit přátele, a podruhé v roce 2017, když jsem ve videotéce na Columbia University dělala rešerše na svou diplomovou práci na FAMU o čínském dokumentárním filmu. Columbia University má jeden z největších filmových archivů čínských nezávislých dokumentárních filmů a skvělé odborníky, se kterými jsem mohla problematiku probrat.
MK: A co Vám dal festival Ji.hlava?
Na dokumentární festival v Jihlavě jezdím od dob, kdy jsem byla ještě na gymplu, byla jsem tuším hned na jednom z prvních ročníků (to už je opravdu dávno :).Festival mě hodně ovlivnil, nabízí totiž nekonvenční dramaturgii světových dokumentárních filmů, které jen tak v telelevizi ani na VOD platformách nemáte šanci vidět. Díky tomu, že festival má i filmový industry market, tak je to skvělé místo, kde se dají domlouvat koprodukce pro filmy ve vývoji a propojit se s dalšími festivaly, koproducenty, sales agenty atd. a zároveň potkat i přátele z oboru, kteří také pravidelně na festival jezdí. A hlavně, Jihlava má skvělý genius loci a konec října, kdy se festival odehrává, je ideální doba, kdy se na několik dní zavřít do kino sálů a kontemplovat nad filmy.
