Miroslav Konvalina se ptal Kláry Boudalové na její učební metodu a na chystaný workshop pro děti v Českém centru New York.
To pan Antonín Dvořák v New Yorku kouká, co v Národní budově s Klárou Boudalovou chystáme.
Rozhovor Miroslava Konvaliny, ředitele Českého centra New York, s Klárou Boudalovou
MK: Co tady v NY, Kláro, děláte?
Pracovala jsem se studentskými orchestry složenými z žáků středních škol z celé Ameriky během soustředění na přípravě koncertu v Carnegie Hall. Kromě toho mě čekají přednášky na NYU a CUNY o strategickém plánování hudebně-vzdělávacích programů v kulturních institucích a workshop metody Valentiana pro učitele hudební výchovy ze základních škol.
MK: Jak jste se rozhodla z hlediska tematického a cílovek zaměřit nadcházející program v BNH?
Program v BHN je pro místní děti z prvního stupně základních škol a představuje veselou a stravitelnou formou českou hudbu. Pro děti, které o Česku, a o vážné hudbě vůbec, uslyší poprvé. Děti se seznámí s Dvořákem, Smetanou a Janáčkem a hlavně se dozví, co to vlastně znamená být hudebním skladatelem. Díky spolupráci s vynikající skladatelkou a klavíristkou Beatou Moon z Newyorské filharmonie si budou moci děti "složit" vlastní newyorskou verzi Vltavy, a dokonce si k tomu vyrobí hudební nástroje z hadice od pračky.
MK: Co můžeme v oblasti výchovy dětí k hudbě světu ukázat, nabídnout, v čem jsme lepší a v čem se můžeme učit?
V hudebním vzdělávání jsme v některých aspektech na světové špičce - už jenom unikátní systém Základních uměleckých škol to ukazuje. Já ale myslím, že to co u nás nejvíc inspiruje, je velká vynalézavost a energie se kterou dokážeme dělat velké věci třeba i s omezenými zdroji. Třeba projekt vyrábění nástrojů z recyklovaných materiálů, který jsem teď přivezla, je taková malá ukázka. Od amerického systému se zase my můžeme učit nebrat všechno tak vážně a trochu ubrat na soutěžení mezi dětmi a podporovat všechny talenty k radosti z hudby.
Ptal se Miroslav Konvalina
Foto: Petra Vomelová
